Interiérové rostliny v zimě


Interiérové rostliny v zimě

Co rostlina, to jiné požadavky

 

Většina našich pokojových rostlin pochází z klimaticky odlišných částí světa, jako je jihovýchodní Asie, Latinská Amerika nebo Afrika. Aby v našich obydlích prospívaly, musíme jim vytvořit podmínky, které se co nejvíc blíží jejich domovině.  Běžní pěstitelé jsou však často příliš zaměstnáni a možná uvítají pár rad a doporučení, jak uchovat některé druhy interiérové vegetace svěží i v nadcházejícím zimním období.
 
Palmy
 
Většina z nich pochází z tropických a subtropických zemí a není proto divu, že se až na výjimky dobře cítí i ve vydatně vytápěných místnostech. Obvykle se prodávají jako mladé rostliny a pokud je nevystavujeme plnému slunci - v lesích a pralesích rostou většinou ve stínu dalších stromů - ovládnou část prostoru a stávají se svým způsobem kusem nábytku. Zeminu v květináči nesmíme nechat nikdy vyschnout, ale stejně tak je třeba zabránit přemokření. Zvláště s místnostech s ústředním topením jim svědčí rosení (Kokosovníku, Kencii, Licuale, Datlovníku). Nejvhodnější noční teplota během zimy se doporučuje 12 - 16 C° (Kencie, Kokosovník), neměla by klesnout pod 15 C° (Licuala), některé druhy snesou i chlad (např. Datlovník, jenž pochází z Kanárských ostrovů, kde teploty během zimy klesají až k 5 C°; snadno se pěstuje, snese přezimování v chladné místnosti, v níž není suchý vzduch z radiátorů ústředního topení;  ve dnech bez mrazu mu neublíží ani rychlé vyvětrání otevřeným oknem).
 
Dracaeny, Yuky a Cordyline
 
Pro svůj zajímavý tvar (delší kulatý kmínek, z jehož vrcholu vyrůstají stále nové listy a nahrazují ty staré) a mimořádnou odolnost patří mezi oblíbenou výzdobu moderního interiéru. Určitou výjimku představuje Cordyline fruticosa, pocházející z tropů jihovýchodní Asie, Havajských ostrovů a severní Austrálie. Nesnáší teplotu pod 12 C°, proto ji v zimě udržujte v teple a v místnosti jen s nepříliš suchým vzduchem, jinak hrozí zejména pestrobarevným odrůdám napadení sviluškou. Během roku ji zalévejte opatrně a v zimě udržujte zeminu ještě sušší.
K nejméně náročným pokojovým rostlinám patří Dračinec. Ač původem z východní Afriky, dobře snáší slabé osvětlení. Nejlépe se mu však daří na velmi světlém místě, ale bez přímých slunečních paprsků. Při pravidelné, přiměřené zálivce roste rychle. Nejspodnější listy postupně žloutnou a opadávají. Zajímavě oživuje moderně vybavený interiér.
Rovněž Dracaenu fragrans (Massangeanu, Victorii a Lindenii) se u nás daří pěstovat bez problémů. Vzhledem k pestře zbarveným listům však dracaeny potřebují světlé stanoviště bez přímého slunečního světla.  Celoročně mohou zůstat v obývacím pokoji, protože jim nevyhovuje chladno a snáší suchý vzduch.  Jestliže teplota klesne pod 12 C°, pokryjí se pestré listy hnědými skvrnami a zplihle visí dolů. Proto se nedoporučuje nakupovat je v chladných měsících u pouličních prodejců.
Mnoho péče nevyžaduje ani Juka. Snáší plné slunce, ale dlouho se dobře vyrovnává i s temnějším stanovištěm. Yucca elephantipes může dosáhnout až výšky deseti metrů, v místnosti však roste pomaleji. V létě ji lze pěstovat venku, v zimě se cítí nejlépe v chladné místnosti, v níž může teplota klesnout až na pět stupňů.
 
Rostliny s okouzlujícími listy
 
Místnostem dodávají specifickou atmosféru. S vytříbeným  vkusem a citem pro barvu a tvar z nich lze vytvořit zajímavá designová zátiší. 
Araukárii poskytněte co nejsvětlejší místo, chráněné před přímým sluncem. Dobře snáší i tmavší stanoviště, na němž však roste pomaleji. Prospívá jí pravidelné rosení, a dokud venku neklesne teplota pod 7 C°, lze ji nechat i na dešti. Při této či mírně vyšší teplotě rostlina přezimuje nejspokojeněji. V příliš suché a teplé místnosti jí spodní větve žloutnou a opadávají. Zálivku potřebuje mírnou, jen aby zemina nevyschla.
Aspidistře se přezdívá „železná“ nebo taky „hospodská“ rostlina. Pochází z Číny a neohrozí ji ani slabý mráz, suchý vzduch, kouř nebo špatný vzduch.  Nevadí, ani když ji občas zapomenete zalít. Dlouhé listy vyrůstají přímo z kořenového oddenku, který odumře jen tehdy, když ho necháme podlehnout hnilobě ve stojaté vodě.
Pro atraktivní listy se v našich domácnostech často pěstují také některé druhy begónií. Mezi nejoblíbenější patří Begonia boweri zvaná „Tiger“ a Rex-hybrid. Vyžadují světlé místo s běžnou pokojovou teplotou a pravidelnou, ale mírnou zálivku vodou, která nesmí být studená. Listy nezvlhčujte ani v prostředí se suchým vzduchem, mohlo by se na nich objevit padlí.  Rostlině prospívá čerstvý vzduch (vyvarujte se však průvanu) a teplota neklesající pod 15 C°. I v zimě ji ponechte na stejném stanovišti.
Z Pepřince nebude mít těžkou hlavu ani pěstitel - začátečník. Jeho dužnaté, načervenalé, stříbřitě zelené, dvoubarevné nebo tmavozelené listy dobře vzdorují suchému vzduchu. Proto se celoročně pěstuje v prostředí s pokojovou teplotou na světlém, jen mírně osluněném místě. Zálivku vyžaduje mírnou, v zimě ještě slabší.
Tenura neboli „tchýnin jazyk“ postupně ztrácí na oblibě neprávem. Všechny její druhy totiž patří mezi nejodolnější, takřka „nezničitelné“ interiérové rostliny. Snáší nejen suchý vzduch a nedostatek vody, ale i plné slunce. Zimu v našich bytech a domech přežívá ve výborné kondici.
 
Chlupatý kaktus, mám tak rád
 
Pro své bizarní tvary se kaktusy staly oblíbenými pokojovými rostlinami. Přezimují bez zálivky, ve světlém a chladném prostředí, ale bez mrazu. Dopřejte jim zimní růstový klid. Po jeho uplynutí pokvetou jen ty rostliny, které v zimě zastaví růst.
Cereus uruguayanus „Monstruosus“ patří ke kaktusům, které se pěstují nejsnadněji. Miluje slunce a teplo.  Jeho kořeny nejsou náchylné k hnilobě, proto snese v létě trochu víc vody. Přezimuje za sucha při teplotě 10 - 15 C°. Při pokojové teplotě se musí v zimě občas zalít, aby se nescvrkával. 
Hatioru salicornioides by na první pohled laik mezi kaktusy asi nezařadil. Jejím domovem je jihovýchodní Brazílie, oblast s poměrně vlhkým klimatem. V létě chraňte tuto květinu před ostrým poledním sluncem, zalévejte středně a často roste. S příchodem podzimu zmírněte zálivku a přesuňte hatioru do místnosti s asi 15 C°. Poté se objevují poupata, z nichž se na podzim a v zimě rozvinou oranžovo žluté květy.
 
Pryšce, dlouhověcí spolubydlící
 
Příslušníci čeledi pryšcovitých se v počtu asi pěti tisíc nacházejí po celé zeměkouli, nejčastěji však v teplých oblastech. Žádané jsou zejména pryšce se zabarvenými listeny a druhy, které se podobají sukulentům. Zdárně prospívají také v suchém a teplém interiérovém vzduchu a po poměrně krátké době se úspěšně rozrůstají. 
Pěstitelé by si však měli dát pozor na jedovatou tekutinu nepříjemné chuti, která vytéká z poraněné rostliny. Pokud potřísní kůži nebo se dostane do očí, je třeba místo řádně vypláchnout vodou.
První pryšcovou rostlinou, která byla popsána, je Euphorbia resinifera. Pochází ze severní Afriky, kde ji v prvním století našeho letopočtu objevil mauretánský král Juba II. a nazval podle řeckého přírodovědce Euphorba. Řek používal mléčnou šťávu rostliny k léčebným účelům.
V závěru roku si v květinářských obchodech můžeme všimnout bohatší nabídky Poincézií (Vánočních hvězd). Estetickou hodnotu jim dodávají červené, růžové, smetanově bílé, lososové nebo dvoubarevné listeny na vrcholu stonků. Pokud budete rostliny zalévat odstátou vodou a přihnojovat, uchováte je krásné po řadu týdnů.  Nesnášejí chladno a průvan, proto je nekupujte venku a dopravujte je domů zabalené.  Když je umístíte na vrstvu mokrých kaménků, zabráníte opadávání listů vlivem suchého vzduchu. Poincézie neroste, mohla by je napadnout plíseň. Kdo je chce pěstovat i po odkvětu, musí stonky po opadnutí listů do poloviny seříznout a kratší dobu květině dopřát poměrně sucho a chladno. Vykvete jen tehdy, když na ni od začátku října až do vybarvení listů nedopadá umělé osvětlení.